Tak jsem se opět vydala do země božského jídla, spousty barev a vůní, do země pokory a klidu… Nebo alespoň tak Thajsko vnímám já, možná protože právě za tím vším se sem ráda vracím… ale samozřejmě ten hlavní důvod je thajská masáž a prohloubení mých znalostí. Než jsem odjela, tak se mě mnoho lidí ptalo, proč sem zase jedu? Co nového se jako naučím? Prece už masírovat umím, práce mám spousty, tak proč si radši nezaletět na Kanáry, že… Thajská masáž ale není jen o tom naučit se nějaké hmaty a pak je trénovat a trénovat. Je to celoživotní cesta a snaha pochopit a procítit tělo klienta pouhým dotykem, naučit svoje ruce vidět, svoje tělo cítit a zároveň svoji mysl pochopit signály, které klientovo tělo vysílá. A to vše tak, aby to bylo příjemné, ale zároveň co nejvíce užitečné.
Letos to není o množství informací, těch může být nekonečně mnoho. Ale jak se v nich vyznat a umět je skutečně použít, to je můj největší úkol… A Noam – můj učitel – je na této mé cestě jako průvodce, který už ví, kudy se vydat… Začal svoji praxi zde v roce 1989 a dnes převážně pracuje v Izraeli – své rodné zemi. Sem jezdí jednou za rok a já jsem nesmírně ráda, že jsem si na něj počkala.
V kurzu je más 14 a je to tak barevné, jako Thajsko. Každý dělá něco jiného, každý umí něco jiného a každý má jiné zkušenosti… a tak vyměňujeme a nasáváme jeden od druhého a mezitím nenápadně proplouvá Noam, jakoby ani nechtěl rušit, je vidět, že ho tato interakce baví…
Ano, dostala jsem první den tříkilovou knížku – učebnici, podle které se řídíme, ale není to o hrnutí informací do hlavy, ale o třídění toho, co víme a pochopení podstaty… Proč dělám thajskou masáž? Co chci klientovi během masáže předat? Ne to není hodina filosofie, je to o pochopení propojení dvou bytostí během masáže, přičemž jedna bytost něco říká a ta druhá to poslouchá a snaží se co nejlépe odpovědět… beze slov, skrze dotyk, napětí, proudící energii. Ta však musí zůstat v rovnováze. Je to o důvěře. Dotýkáme se cizích lidí a abychom jim neublížili, musí nám věřit.
Hodiny a dny plynou a zítra je pátek, ani nevím, jak se to stalo. Moje tělo reaguje také, snažím se vzít si z toho co nejvíce. Je to náročné přijímat i dávat, opravdu tu nejsem na dovolené. Je to spíše očista. A to je důvod, proč to stojí za to…
Snad vás to nenudilo, příště zkusím přihodit nějakou vtipnou historku z víkendu:-)
S láskou
Maruška