Připadá mi to jako včera, kdy jsem sedala do letadla plná očekávání, co vlastně bude. A dnes již mám za sebou dva týdny kurzu, zkoušku a loučení se s novými přáteli. Druhý týden tady uplynul jako voda, možná to bude i tím, že začalo konečně trochu poprchávat, takže se tu alespoň přes noc ochladilo. Taky jsme v učivu probírali náročnější a dynamičtější pozice. Kromě společného opakování jsme si udělali čas i na společnou večeři a akrojógu v parku – není nad to po 6 hodinách masírování dát ve vedru tělu ještě víc zabrat a překonávat sám sebe. Ve čtvrtek již ve třídě trochu rostla nervozita, přeci jen jsme měli poslední den před zkouškou. Ovšem stejně rychle jak nám uplynul ten společný čas, tak stejně rychle uběhla naše zkouška. Sice jsme byli poněkud znaveni, ale ani nám nepřišlo, že jsme právě dvě hodiny v kuse masírovali.
Zkouška je úspěšně za námi a my se můžeme rozejít každý svojí cestou. Naše loučení jsme však odložili najiné místo a čas – vydali jsme se prozkoumat kousíček džungle, vodopády a Wat Phratat na místní horu Doi Suthep. Ačkoli v džungli je pořádný ruch ze zvuků místních živočichů, byl to moc příjemný a mírumilovný oddech od ruchu Chiang Maie, navíc pohled shora na sousedství džungle a města byl také moc krásný zážitek…
S přáteli jsme se rozloučili smoothie drinkem na Nedělním trhu a vyšli jsme vstříc novému týdnu každý sám za sebe. Mnozí z nich odjeli na ostrovy, mne však čeká ještě týden školy než si užiju také slunečných pláží místních ostrovů.