Už frčím busem z Prahy do Brna, jelikož jsem přiletěla včera v noci a nedorazil mi kufr, tak se o mě museli kamarádi postarat a vybavit mě oblečením, abych nezmrzla 
Proč to ale píši… už od odletu si říkám, že se mi ještě nikdy neztratily kufry při cestování. A tak dlouho jsem si to opakovala, až se to skutečně stalo, taková je síla myšlenky. Stejně tak si můžeme vsugerovat negativní myšlenky, které se pak stanou skutečností, nebo naopak si budeme říkat, že něco, co si přejeme, se nemůže nikdy stát, že je to příliš nedosažitelné. A ono se to pak opravdu nikdy nestane… a přitom úplně zbytečně
Kdybych to aplikovala lidské tělo, pak se mi vybaví bolesti, které si tak trošku “držíme” ve svojí hlavě, protože máme pocit, že se jich nikdy nemůžeme zbavit. Přitahujeme si k sobě trápení, které třeba ani není tak težké nechat odejít, ale jakoby to byla naše jistota… co když bez toho nemůžu být? Jaké to bude být bez bolesti? Strach z neznáma je větší, než přítomnost fyzického, či psychického diskomfortu.
Po skončení kurzu jsem měla pocit, že to největší studium mě teprve čeká. Spousta informací, které teď budu postupně vstřebávat a dále se učit na svých klientech a experimentovat… to mě totiž na mojí práci baví! No a na to jsem si chtěla ještě pár dní v Thajsku odpočinout. Pak se ale naskytla možnost, jak už to tak bývá, když se přestanete držet nalajnovaných kolejí a necháte události plynout. Ocitla jsem se v budhistickém klášteře uprostřed nádherných lesů a skal, a tam jsem strávila několik dní. Původně jako dobrovolník, chtěla jsem praktikovat terapii na místních sestrách (ženy a muži jsou oddělení). Ale nakonec jsem se zapojila do meditačního programu Vipassana, kvůli kterému sem jezdí Thajci. My jezdíme na dovolené odpočinout si od stresu v práci a oni si vyprazdňují své “odpadkové koše” touto cestou. My se vracíme z dovolené odpočatí, ale zpruzení z toho, že to rychle uteklo a že musíme zase do své denní rutiny. Oni se vrací možná poněkud vyčerpaní, ale ten návrat do reality je přesně opačný, protože si pak užívají každý den, vše kolem sebe, co je obklopuje. Prostě si vyčistí skla u brýlí, zatímco my si je prostě jen odložíme a po dovolené zase nasadíme.
Bylo to velmi náročné, ale úžasné. A tak doufám, že jsem si ty svoje “brýle” trochu vyčistila a budu na všechno kolem sebe a na VÁS lépe vidět
Těším se!
Maruška