Slíbila jsem vtipnou historku z víkendu, ale už to tak vypadá, že letos zůstanu u spirituální nálady. Chtěla bych se podělit o to, co zde prožívám mimo studium. Vlastně tato nálada panuje i ve škole, ale mimo to se potkávám s lidmi, kteří jsou otevření. Jsou otevření sdílet své znalosti, své zkušenosti, svůj čas (!) a jsou inspirací pro mě a moji práci.
Dnes mě jeden spolužák obejmul “srdce na srdce” a řekl, že takto vydržíme 11 sekund. Ten pocit byl neuvěřitelný. Tok energie, který mezi námi proběhl byl tak silný, že jsem si řekla – dobře, odteď budu takto objímat všechny své blízké… ale proč jenom blízké? Proč se bojíme sdílet svoji energii? Bojíme se, že nám ji někdo vezme? Možná… Ano, je to o oboustranné otevřenosti, jeden důvěřuje druhému a naopak… Zní to poněkud “hippie” a pravdou je, že tato komunita lidí, se kterou se setkávám, je pro mě novou hippie generací, ale inspirovat se tím můžu… a chci.
Ale zpět k thajské masáži:-) Po úžasném týdnu stráveném na dolní části těla, jsme se vrhli na “vršek”. Možná čekáte, že řeknu “au au je to peklo”, ale není tomu tak. Líbí se mi termín, který Noam vymyslel – hungry points – což jsou body na těle, které vyžadují tak obrovský tlak, že pro pozorovatele to může vypadat, jako tortura, zatímco “ošetřovaný” křičí – ano ano, ještě víc do hloubky prosím! Tyto body se obvykle vyskytují v oblasti, se kterou máme nějaký problém, ať už akutní, nebo chronický. Takže se nemusíte bát, že vás budu mučit, až se vrátím, protože ještě budete prosít, abych na vás klečela:-) Včera večer jsem si šla zaběhat ve špatných teniskách a kromě obrovského puchýře na palci jsem ráno měla bolesti v zádech… A dnes na mém stehně Noam seděl a já stále prosila víc 
Maruška